Zde najdete akce, které jsme někdy v milosti uspořádali...

Koulovačka12. - 14. prosinec 2003

Milí kamarádi.
Těm co nebyli s námi na Koulovačce, bychom chtěli přiblížit náš skvělý víkend. Začalo to drsným výstupem na chatu, při kterém jsme všichni umírali tíhou na zádech a šplhali do kopce za naší vysněnou chatou Dakotou. Když jsme se konečně dostali na chatu, byli jsme šťastní jak blechy a ještě víc, když jsme spatřili naše ohromující pokoje. Při vybalování Rolf vyhlásil naši první neuvěřitelnou soutěž v povlíkání. Všichni se snažili co mohli, ale vítěz mohl být jen jeden. Kupodivu se tímto šťastlivcem stal Hrnec. Chvíli po soutěži následovala večeře. Zvondovu čočkovou polívku jsme si (skoro) všichni náramně vychutnali. Bez ohledu na odpočinek nás vyhnali ven pořádnou bitku. Sníh byl studenej a prachovej. Vojta s Kájou neodolali pokušení házet ho do obličeje. My, co jsme se koulovat nechtěli jsme se po nárazu sněhové koule do obličeje rozhodli, že budeme tvrdí jak ty koule. Celí promáchaní jsme se vrátili do chaty, svlíkli jsme se z mokrého a oblíkli suché. Celí unavení jsme lehli do hajan a někteří z nás usnuli, jako malé děti, i přes krákorání spolubydlících. Ráno po našem probuzení jsme se čistou náhodou dozvěděli, že za okamžik vyrazíme na tajný výlet do hor. Celí natěšení a bez jakéhokoliv tušení sněhových překážek, jsme vyrazili na putování přes hory. Cestou jsme se malinko zkoulovali. Vichřice, která nás zastihla, nám zmrazila naše ubohé bundy. Čepice nám přimrzávaly k vlasům, ze kterých se stávaly rampouchy! Cílem naší cesty bylo vymyslet pro druhou skupinku úkoly. Ke vší smůle nám na začátku cesty dopsala tužka. Jednotlivě jsme si tedy úkoly museli zapamatovat. Všechno se zdálo být v pohodě, než jsme se ocitli na sjezdovce s názvem Javor. Odvážní ji sjeli po zadku. Ostatní, kteří odmítali tuto zledovatělou cestu sjet se nakonec stejně smekli a jejich zadničky se už vezli směrem dolů... Nejlepším kaskadérem byl Piňďa, který se pokoušel balancovat. Jako zakončení jeho čísla nám předvedl neopakovatelné salto :-)
Střetli jsme se skupinou B a vyměnili si úkoly. Na konci cesty jsme se na chatu dívali jako na Noemovu archu. Trpělivě a se škodolibým úsměvem jsme čekali na ostatní výletníky. Společně jsme se najedli a začali hrát hry. Například jsme šli ven stavět sněhuláky a naším největším kouskem byly dvě zhruba dvoumetrové sněhové koule.
Čvachtali jsme se ve sněhu a po chvíli jsme šli do chaty, kde jsme začali hrát další hru. Tato hra nás bavila ze všeho nejvíc. Hráli jsme hru na upírky. Potmě jsme chodili po chatě a hledali ostatní lidičky, schovaný např. pod stolem, ve skříni, na skříni, pod postelí atd. Zákeřným upírům se skoro nikdo neubránil. Takto jsme hráli, po zbytek večera, celkem třikrát. Nasledovala poslední noc víkendovky.
Teď už jen balíme a uklízíme a smutně vzpomínáme na krásný společný víkend na horách. Ti, co zde byli s námi ví své... Ti co nebyli se mají na těšit příště.

Ivča, Káťa, Áďa, Martina

Výprava na Kralický sněžník25. - 26. listopad 2003

Kralický sněžník...

Wassermann

Výstava fotek1. - 8. října 2003

Rád bych poděkoval Šárce, Báře, Lence a Alče za přípravu skvělého občerstvení pro návštěvníky výstavy nejen táborových fotek v náchodské čajovně Poklop. Také bych rád poděkoval personálu čajovny za poskytnutí prostor k výstavě. Účastníků nebylo úplně mnoho, dalo by se říct, že jich bylo téměř málo, ale doufám, že těm co tam byli se výstava líbila. Přesto máme na návštěvní listině 19 podpisů. Nejen jim srdečně děkujeme za zájem a návštěvu.

Rolf

Ohňodrakiáda10. - 12. října 2003

Ohňodrakiáda...

Rolf

LT: Prázdniny s kanibalem Dufkem9. - 23. srpna 2003

Prázdniny s kanibalem Dufkem

Rolf

DULŠ III.srpen 2003

Podrobné informace o uplynulých jeskyňářských Duhových lesních školách získáte přímo na stránce DULŠ III.

Karel

Jeskyně na Chlumu9. - 11. května 2003

Jeskyně na Chlumu...
Odjezd z Náchoda byl strašný s představou, že 4 hodiny pojedeme vlakem. Ale ve vlaku jsme si to užili. Myslím, že až moc! Jedna starší paní nám šla trošku vynadat, že jsme moc hluční. Večer byl vynikající. Hráli jsme hry, povídali si, atd... V pokoji bez vedoucích! Ti z nás byli úplně na nervy. Ani se jim nedivím, dělali jsme hrozný kravál. Když už jsme to sami nemohli vydržet, tak jsme si řekli, že potřebujeme zchladit. Ale ne do sprchy, ale do řeky Berounky. Všichni zajásali, když vedoucí neměli nic proti. Ten den bylo (i večer) strašný vedro. Když jsme tam skočili, byla to strašná úleva. Druhý den jsme byli v jeskyni. Vylezli jsme špinaví jako prasata. Bahno bylo všude! Měli jsme jeskyňářský oběd jménem "Kus Kus". Potom přišla na řadu biologická procházka. Šli jsme do Císařské rokle. Cestičky přírodou byly moc krásné a Císařský potok ještě hezčí. Katka nám vysvětlovala, jak koluje vápenec, že se nejdříve rozpustí a potom zase na vzduchu ztvrdne. Bylo to vše moc krásné a budu na to dlouho vzpomínat.

(Na obrázku se Bára D. plazí do skuliny, do které se vejde jen jeden člověk.)

Ahojky Káťa S.